Navzdory tomu, jaká byl Wimpy tragikomická postavička, lezoucí lidem okolo občas dost na nervy, byl to kamarád a přítel s překvapivě empatickým přístupem k ostatním a s hlubokou vnitřní moudrostí dovedně se skrývající za jeho šaškovstvím.
Wimpy nás v oddíle i osobním životě léta oblažoval svými vtipnými výroky a nemotornými eskapádami. Ovšem nejcenější na něm byla přirozená schopnost vyvézt partu z krize úžasně vtipnou scénkou.
Ti z vás, kteří například pamatují situaci na táboře Fort Toronto, kdy po mnoha dnech vytrvalých dešťů sedí celý oddíl sklesle v dalším lijáku po obědě v jídelně. Všichni v nějakých 15 stupních navlečení jak eskymáci. Před jídelnou je v poměrně úzkém výřezu vstupu vyšlapaný rigol zaplněný vodou. Kapitanát zoufale přemítá, co vymyslet za další náhradní dešťový program. Nálada pod psa. V tom se za plachtou vynoří Wimpy bosý v plavkách a s ručníkem přes rameno, jako když zrovna v plném slunci míří na pláž. Všichni na něj vykuleně zírají. Otočí se na nás a povídá: „Chcete vidět lachtánka?“ Vlažně přisvědčíme. Wimpy zmizí za plachtou. Najednou slyšíme cákavý dusot, najednou ohromný šplouch a v tom se vynoří Wimpy v pozici lachtánka a vlnící se po břiše projede tou obrovskou louží. Voda kolem stříká na všechny strany. Všichni nevěřícně zírají, Wimpy celý od bláta se vynoří z druhé strany a povídá: „Chcete to vidět ještě jednou?“ Jóóóóóó´ řvou nadšeně všichni. Druhé projetí lachtánka už doprovází nadšené výkřiky. Nálada se rázem změní jako mávnutím kouzelného proutku. Energie toho činu všechny znovu úplně nastartuje. Blbá nálada je ta tam.
A vzpomněl bych řadu podobných situací, kdy při svém zdánlivě „mdlém“ rozumu úžasně citlivě nějakou podobnou pitomou scénkou ulomil hrotící se situaci v kapitanátu.
Za jeho proměnou ve figurku živořící na okraji společnosti byl „démon alkohol“. Celkem třikrát jsem ho zatratil. Vždycky po nějaké situaci, kdy tzv. „ukousal ruku, která ho hladila“. Jen vzpomeňte na tu zimu se spoustou sněhu, kdy už přespával po záchodech v obchodních centrech a policie ho zadržela v noci na nádraží, jako hledanou osobu. Tak jsme ho ubytovali v loděnici, že bude prohazovat ve sněhu stezku ke klubovně, uklízet, topit a tak. Na jaře jsme zjistili, že Wimpy ukradl a prodal všechny kotlík a ešusy (hliník) a PB bomby, aby měl na pivo a cigarety. Ale můžu si za to asi sám. Nedržel jsem se jeho okřídleného výroku: „Nedotýkejte se nadrátovaných, ani na zem spadlých“.
Přesto se mi po jeho laskavých vtipech a umění vytvářet odlehčený humor v kritických situacích stýskalo, a tak jsem si k němu vždycky po nějakém čase našel zase cestu. Bylo to ovšem čím dál méně veselé.
V posledních letech už byl jen stínem toho vtipného a milého člověka. Už jen vzpomínal na své bývalé humorné výstupy. Nesloužil mu sluch a močák, nemohl do schodů a měl řadu dalších potíží. A je ve finále trochu až s podivem, že se při jeho životosprávě dožil šedesátky. A bylo mu určitě ke cti, že, na rozdíl od jiných notorických alkoholiků, pořád pracoval a řešil svojí osobní situaci s relativně zodpovědnou snahou přežít.
Koncem minulého roku ho jeho nezdravé životní návyky dohnaly a začaly mu selhávat některé orgány. Z nemocnice koncem listopadu na revers odešel a když se tam dostal začátkem února, tak už bylo na léčbu zjevně pozdě.
Do příloh jsem z piety vložil takový jeho medailonek z jeho slavných výroků a nějakých fotek.
Ale jak říkal: „Všichni se Sejdeme se na smrtišti“, nebo „Polehčující okolnost pro tebe, bude tvoje smrt“ a zjevně se trochu přepočítal, když mi říkal: „Nejšťastnější okamžik mého života bude, až uvidím tvoji mrtvolu plavat ve Vltavě“ Inu – „Hlavou síť neprorazíš“..
Budiž ti tam ve Vikinské Valhale lépe, než tady v pozemském životě ti přeje tvůj přítel a náčelník Wiki
POPIS K FOTKÁM:
1. Pigmyho první oddílová akce – Výprava k Zelenému kříži 13.5.1979 - Fotka v titulku článku
2. ale Ringo Star na Přeboru Větrných skal 15.9.1979 (Wimpy je ta osoba vzadu, V popředí je Racek Pedro)
3. Podzimní Vltava 6. - 7. 11. 1980 (Spali jsme na elektrárenské chatě u Dívčáku).
4. Noční Kleť 7. až 8.11.1980
5.Praha patří pionýrům – Květen 1981. Pigmy si tenkrát nejdřív při snídani (spali jsme na Císařské louce) ohodil celý předek světle modrého kroje mastnotou z párku a pak při exkurzi v nově otevřeném Paláci kultury pózoval před televizní kamerou, když se na tu akci hodil marod z práce.
6. Mafiánský Silvestr v Hořicích na Šumavě
7. Tábor Energetik asi rok 1987
8. Jarní tábor Sněžník u Děčína – Únor 1995. Text v kronice pod fotkou: „Toto je poslední Wimpyho fotka. Pak ho to odfouklo a už ho nikdo nikdy neviděl.
9. Tábor Fort TORONTO – Červenec 1995
10. To není fotka z alba zločinců. Ale Wimpyho fotka na občance z roku 2016
11. Už hodně nemocný a po pádu na obličej 15.12.2024
